BDSM Praha
BDSM Praha – Mam ráda svazování a lehké ponižování. Hledam na takovéhle BDSM hrátky parťáka. Je mi 24 let a jsem drobné postavy
Odpověď na inzerci:
BDSM Praha
nebo si kliknutím na následující link podej vlastní inzerát do kategorie
„On hledá ji“
Nezaujala vás sexinzerce BDSM Praha
Zkus jiný inzerát, třeba budeš mít více štěstí v hledání sexpartnerky nebo si přečti jednu z našich sexpovídek a fantazií co nám poslali naši čtenáři nebo zkus jinou seznamku. Třeba
Začátek vybrané povídky k inzerci BDSM Praha
Tak tedy, je večer, dusivé horko posledních dnů pozvolna opadává a pootevřenými okny se do bytu dostávají první závany chladnějšího vzduchu. Pomalu začíná být šero, a den se začíná chýlit ke konci. Postáváš u sebe v pokoji a jsi zvědavá, přijde, nepřijde? Bude se mi líbit, nebo mu ani neotevřu? Na sobě máš květovanou sukýnku a bledě modrou halenku, skrz kterou lehce prosvítá tvoje podprsenka, bílá a s krajkami. Čas se pomalu šine a ty proklínáš hodiny lhostejně tikající na zdi, proč jsi volila tenhle čas a ne dřívější? To čekání je únavné, plné nadějí a obav. Hodiny se pomalu dovlečou k další minutě a ozve se nesmělé zaklepání. Trhneš sebou a dojdeš ke dveřím, kontroluješ kukátko – jsem to já. Nezdám se nijak zvlášť výrazný, za běžného dne by jsi kolem mě nejspíše prošla bez povšimnutí, ale teď jsem tady a ty se musíš rozhodnout – otevřít, nebo ne?
Zvědavost nakonec zvítězí, zvědavost a možná špetka touhy. Cítíš drobné mrazení v břiše, v očekávání věcí nadcházejících.
„Dobrý večer, já, my, psali jsme si a tak jsem teď tady,“ dostanu ze sebe, trochu nervozním hlasem, taky jsem nesvůj, cizí byt, cizí území. Není to celé jenom žert? Nedělám ze sebe právě teď parádního šaška?
„Ahoj, pojď dál,“ odpovíš. To, že jsem taky nervozní tě trochu uklidní.
Překročím práh a pohlédnu na tebe, je to vlastně poprvé, co tě vidím jinde, než na fotce. Jsi trochu nižší než já, ale ne moc. Tvé husté kadeře hnědých vlasů ti splývají kolem hlavy a rámují okouzlující úsměv. Jsi nádherná, nemám slov. Trochu se mi zatočí hlava, když mi skrz ni proletí spousta myšlenek, které se nakonec rozutečou a já chvíli nevím, co dál. Sundám si batůžek a zuji boty, poprvé vkročím do tvého bytu. Ticho, klid. Jsme tady sami.
„Mohu nabídnout trochu čaje? Mám tady pár zelených čínských.“
Nevíš, jestli se máš smát, čaj? Kdokoliv jiný by donesl láhev dobrého vína, kytku nebo něco podobného, ale čaj? Nakonec pokrčíš rameny a ukážeš směrem ke kuchyni. Donesu si tam batůžek a vyndám dvě konvičky, bambusové sítko, dva hliněné kalíšky a několik sáčků s drobně tištěnými etiketami. Názvy ti nic neříkají. Otevřu jeden a nabídnu k očichání – ucítíš jemné aroma čaje a tvoje mysl se na chvíli přenese do dálné Číny na vysokohorské čajové plantáže. Po chvíli zvažování si vybereš jeden, který voní trochu jako citrusy, trochu jako tráva, trochu jako nádech jara. Voda mezitím pomalu začne vařit.
konec náhodně vybrané povíkdy našich čtenářů k inzerci